7. Dan 19. 4. 2026 - Gornova domovina

Sotva jsme hodili Tibéria do stáze, Tortly nám sdělil, že situace na severu je vážná. A když říká sever, myslí tím Derrow. Zaslechl jen nějaké zprávy, ale když Katherine Gren zmizela, rod Gren to nenechal jen tak a obvinil rod Albrent. Od té doby ze severu nepřišly žádné zprávy, ani dřevo. Pod oběma rody pracují někteří z Gornových přátel. Pověřil nás proto řešením této záhady v Gornově domovině.

Než jsme vyrazili, vyrobili jsme si provizorní zimní oblečení a Grip, Gorn a Kheledun uzavřeli dohodu s nově přistěhovalou šejdířskou bylinkářkou. Za 50 zlatých jim bude pravidelně dělat lektvary s trvanlivostí 24 hodin. Možná bych si měl začít účtovat za svoje mocnější léčivé lektvary, které mají obdobnou trvanlivost.

S cestou jsme neotáleli. Čím více jsme se blížili cíli, tím větší byla zima a naše provizorní oblečení přestávalo stačit. Zároveň byl Gorn buď nesvůj z návštěvy svého domova, nebo mu stále nebylo dobře, protože byl bledý, jak jen modrá bledá může být.

Necelé dva dny cesty od Derrow jsme narazili na známky souboje u rozbitého povozu. Místo jsme prozkoumali a zjistili jsme, že povoz byl plný dřeva, které se po poškození obnovovalo. Od rozbitého povozu vedly směrem do lesa mezi kořeny obrovské stopy. Když Rozárka Bačová poslala svého havrana prozkoumat okolí, zjistil, že tu v okolí létá něco, co mu nahání strach.

Jelikož se jednalo o několik dní staré stopy, rozhodli jsme se je nepronásledovat, zrychlit tempo a dostat se do Derrow dřív, než to odtáhne do lesa i nás. Z Gornova vyprávění o divokém severu jsme se dozvěděli o různých stvořeních, která tu žijí, ať už jde o obry, bílé medvědy, mamuty a… Než nám stihl říct, co vše tu je, přepadla nás za doprovodu vlčího vytí sněhová bouře a s ní čtyři sněžní vlci. Podle všeho tu nepřerostl jen Gorn, protože každý z nich byl skoro tak velký jako medvěd.

S ničím jsem neváhal a tomu nejbližšímu jsem rozsekl čumák. Během toho, co jsme se my pustili do vlků a vlci do nás, se Grip rozhodl začít vrčet a vydávat jiné zvuky směrem k vlkům. Pak začal navrhovat, aby mě obětovali, protože vlci mají pouze hlad, takže jsme se rozhodli je ušetřit jejich hladovění.

Nicméně to nebylo jen tak. Nejen že byli větší než normální vlci, ale ještě k tomu dokázali chrlit mrazivý dech, po kterém Rozárka na chvíli omdlela. Netrvalo dlouho a jeden vlk po druhém začal padat. Dokonce i Grip začal něco dělat. Proměnil se v medvěda a začal na ně vrčet jako medvěd…

I přes jejich ledový dech se nám je podařilo, kromě jednoho, který utekl, pobít a stáhnout z kůže, zatímco Grip značkoval perimetr. Společně s jejich poražením zmizela i sněhová bouře a my tak mohli pokračovat do Derrow.

Do Derrow jsme dorazili už pořádně vymrzlí a hned z hradeb nás uvítal nějaký Gornův známý. Uvnitř jsme potkali jeho bývalého kolegu dřevorubce Havla. Ten byl z jeho návratu nadšený a hned nás pozval na jedno do Ševcova palce. Kheledun zatím zařídil slevu a ubytování v hotelu U Vyvoleného.

Havel nám sdělil, že Grenové obléhají Albrentovo sídlo a v lese se ztratili dřevorubci, takže se tam teď všichni bojí. Nabídl nám, že nás na místo, kde se ztratili, dovede. My se však domluvili, že nejprve půjdeme do sídla Albrentů.

Než jsme stihli vyrazit, rozhodl se Gorn jít si vyříkat spory s Takeem, který ho kdysi šikanoval a zrovna byl na cestě k nám. Řekl nám, ať se do toho nepleteme.

Všichni jsme byli napjatí, jak může vypadat muž, který šikanoval obrovského Gorna. K našemu údivu to byl stařec s lyrou a kuřetem. Než jsme se stihli rozesmát, začal jódlovat a kuře se proměnilo v kuřecího ninju a rozbilo Gornovi hubu rychleji, než jsem stihl vytasit zbraň. Dnes se kuřecí vývar podávat nebude.

Tahle nakládačka vrátila Gornovi vzpomínky, které vytěsnil. Vzpomněl si, že už ho jednou Takeovo kuře zbilo, když se s Havlem pokoušel okrást stařenku. Takeo mu jako pomoc nabídl své kuře, ale Gorn se studem utekl z Derrow. Teď, když se vrátil, učinil mu stejnou nabídku znovu, ale Gorn o kuře neměl zájem. Já, Gorn, Kheledun a Havel jsme šli zpátky do hospody, zatímco Grip a Rozárka Bačová se vydali za Takeem mluvit o druidismu a o Gripově, o něco později, než jsme si mysleli, zesnulém mistrovi. Takeo, dříve známý jako Takaši, byl, ukázalo se, Tharionův dobrý přítel.

Když jsme byli všichni opět pohromadě, vyrazili jsme vyřešit obléhání sídla Albrentů tím, že řekneme Marku Grenovi, jak to skutečně bylo s jeho sestrou.

Sídlo bylo obležené a stráž se nás zeptala, co chceme. Sdělil jsem jim, že jsme posily. Na to mi sice neskočili, ale přišel mladý Gren a já mu mohl sdělit osud jeho sestry. Bylo vidět, že je v šoku a že ho celá situace mrzí. Jako odměnu mi dal stříbrnou brož rodu Gren a sdělil nám, že své obléhání stáhne a máme to jít říct paní Kate Albrent.

Ta to vzala s celkem velkým pochopením a sdělila nám další detaily k situaci se dřevem. Zároveň nám řekla, že se tu jakýsi jižan Thomas Arturo snažil lít olej do ohně sporu Grenů a Albrentů a očividně oběma stranám říkal něco úplně jiného, zatímco se tvářil jako mírotvůrce. Nám došlo, že to je jeden z těch, kteří se kdysi domlouvali s Ptáčkem na svržení krále Bořivoje. Než jsme odešli, dala nám na cestu zimní oblečení.

Bylo již pozdě večer, když jsme se vrátili do Derrow, proto jsme si šli jen lehce popít a spát. Já s Kheledunem jsme se v hospodě trochu zdrželi. Kheledun se zdržel tak moc, že dokonce ztratil klíče od pokoje, které musela Rozárka najít.

Jelikož šli ostatní spát dříve a vzali s sebou klíče, neměli jsme se s Kheledunem jak vrátit do hotelu, a ještě k tomu nás přepadla nějaká létající bestie. Proto jsem si zaplatil pokoj v hostinci a Kheledun se šel vyspat bůhví kam.

Ráno jsme se všichni sešli na skvělé snídani U Vyvoleného, po které jsme se s Havlem vydali do Bílého lesa. Našli jsme kemp dřevorubců, avšak byly zde pouze zevnitř potrhané stany, sekery a žádní dřevorubci. Snad až na ve stromech visící tělo dřevorubce Radka.

Grip promluvil s přírodou a zjistil od keříku, že to způsobil strážce lesa. Keřík nám také ukázal směr. Vydali jsme se tedy ke strážci lesa.

Strážce lesa vypadal jako obří strom s obličejem a věznil Havlova kamaráda Otu. Se strážcem mluvil především Grip a snažil se zjistit, co má za problém. Vadilo mu, že lidé kácí stromy až příliš blízko srdce lesa a že měl s Miltenem dohodu, že budou kácet jen na kraji. Požadoval tedy po jeho dědici, aby mu složil přísahu. Králův dědic se však přísahy zalekl a odmítl ji složit za sebe. Místo toho ji odpřísáhl za celou družinu, přičemž obsahovala pouze to, že tu nás 5 nebude kácet stromy.

Strážce nás i tak pustil z lesa živé s tím, že máme připomenout ostatním lidem onu dohodu. Pokud ji budou dodržovat, mohou si tam kácet stromy jako dřív. 

Před odchodem se ho Rozárka vyptávala na ostatní magické hvozdy - zdá se, že hledá důvod, proč se nekontrolovatelně rozrůstá les nedaleko její domoviny. Strážce lesa nebyl moc sdílný, řekl jí ale, že musí jít ‘do jádra země, do hluboké jámy’. Možná do Pekelné jámy?

Strážcovu dohodu jsme předali lady Kate a Havlovi. Kate nám na oplátku zajistí dodávky dřeva do sídla a zároveň nám dala 1000 zlatých. Koně však dát nechtěla. V Derrow jsme přespali ještě jednu noc a dali si ještě jednu skvělou snídani, na kterou přišel Kheledun ozářený blahem a bohem světla. Ehm.

Po snídani jsme se vydali na cestu do sídla, kde si snad konečně na chvíli odpočineme.