3. Dan 10. - 11. 10. 2025 víkend

Vypráví Akiva:

LARP

Nevím, jak se to stalo, ale pouze si pamatuji, jak se Grip pokusil otevřít nějaké dveře, ozval se výbuch a najednou cestuji s želvou, zběhem, kterému rozhodně neutekla žena, a Gripem.

„Bože, někdo mi musel hodit něco do lektvaru,“ pomyslel jsem si. Ani nevím, kam jsme mířili, ale narazili jsme na vesnici plnou lidí na ulicích. Na první pohled bylo zřejmé, že to nejsou bezdomovci. Museli sem utéct před něčím hrozivým.

Zastavili jsme se v hostinci, kde nám hospodský sdělil, že v sousední vesnici došlo k neštěstí. Část obyvatel, jako by zbavená smyslů, napadla druhou část; lidé na ulicích jsou přeživší. Řekl nám, že starosta a kouzelník Merdárius hledají dobrodruhy, kteří by jim pomohli rozluštit záhadu a zabránit tomu, aby se totéž nestalo i zde. Proto jsme se bez dlouhého otálení vydali za starostou . Možná hrálo roli i to, že hostinskému došlo pivo.

Starosta nám oznámil, že musíme vztyčit kupoli kolem vesnice; ta vytvoří ochrannou bariéru, která dovnitř nepustí nic zlého a všechno zlé uvnitř zapudí. Dále jsme se domluvili s Merdáriem na setkání kousek od vesnice.

Jelikož s námi šla želva Tortly, dorazili jsme pozdě. Ale kdo by spěchal, když může poslouchat vyprávění o Claudii a o tom, jak ji Tiberius musí najít. Merdárius naše zdržení neocenil, zřejmě tu ani nechtěl být, když ho sem poslali místo nějaké Merdárie. I tak bylo zřejmé, že jde o mocného, moudrého čaroděje, který nám svižně vysvětlil, že musíme kolem vesnice vytvořit čtyři magické uzly pomocí rituálu. Hned u prvního nás přepadl smyslů zbavený vesničan s dvěma sekerami. Po lítém boji jsme ho naštěstí skolili, ale nebylo to jednoduché, musel jsem vypít jeden ze svých legendárních lektvarů. Následně mi Merdárius dal návod, jak magický uzel vytvořit.

Rituál naštěstí nebyl komplikovaný: stačilo nakreslit pentagram v kruhu, doprostřed vložit cokoliv spojeného s daným uzlem a odříkat zaříkadlo. Nejtěžší na tom bylo mít trpělivost s Tiberiem a snášet neochotu ostatních mi pomoci. Jak já nechápu, že Tiberia opustila žena.

Nebyl čas ztrácet čas a vydali jsme se k místu, kde měl být svázán další uzel. Cestou u hřbitova nás napadl další vesničan. Po krátké roztržce mi Merdárius předal vše potřebné k rituálu, svého přítelíčka Pepíka, popsal, kde jsou jednotlivé body — a zmizel.

Pomocí mapy jsme našli další dvě místa, kde mělo dojít k uzlování. Cesta proběhla bez větších problémů. K třetímu uzlu jsme museli projít krajem vesnice a být maximálně opatrní. Další uzel byl v pevnosti; v její blízkosti jsme slyšeli ženské volání o pomoc. Zrychlili jsme a zjistili, že v pevnosti je tiefling v boji se dvěma poblouzněnými vesničany. Neváhali jsme a rozhodli se onu pekelnici zachránit.

Jmenovala se Kato a nevěděla, jak se tu ocitla, pamatovala si jen, že se sem teleportovala. Zkusil jsem jí podat elixír pravdy, ale prokoukla to a urazila se. Přestože to byl Tortlyho nápad, šel jsem se omluvit já; přece jen je lepší, když s vámi mluví elf než želva. Mou omluvu přijala tak dobře, že nás i pohostila. Během večeře jsme se dozvěděli, že Grip má nezdravě blízký vztah ke zvířatům. Měl bych před ním víc hlídat Eržiku.

Kato nám nabídla, že nás dovede k poslednímu uzlu. Neváhali jsme a nabídku přijali. Cestou nám Tiberius znovu vyprávěl o Claudii a jejich psovi. Mám podezření, že ten pes byl druid, se kterým mu žena zahýbala, a když odešel z armády, byl útěk lepší variantou než sdílená domácnost.

Po vytvoření posledního uzlu a odříkání posledních zaříkadel dostala Kato chuť na pivo. Naštěstí jsme kousek od posledního bodu nechali Eržiku. Zatímco pro ni ostatní šli, počkal jsem s nemocnou želvičkou u posledního uzlu.

Nemuseli jsme čekat dlouho a Kato s ostatními byli zpátky. Hospoda, o které mluvila, byla v té proklaté vesnici. Všichni posedlí na nás zírali z rozbitých domů — bylo jasné, že něco není v pořádku. Do hospody jsme, i přesto že se Kato ujala řízení Eržiky, dorazili v pořádku.

Byla to spíš ruina než hostinec a u ní stál podivín, který byl něčím omámený a nevěděl, kde je, kdo je a co mu je. Zdálo se, že i stav Kato se zhoršuje, ale našla u sebe recept na elixír příčetnosti, který mi dala. Doufal jsem, že v hostinci najdu potřebné suroviny, ale bohužel tam nebyly. Na druhou stranu byl k dispozici sud piva, po jehož obsahu Kato a poblázněný muž toužili.

Než se nám podařilo k sudu dostat, rozhodli jsme se s Tiberiem trochu opravit místní ruinu. Naštěstí otevření sudu nezabralo tolik času. Když jsme se všichni napili, zdálo se, že se muži i Kato vrátila paměť — a z nějakého důvodu si hned šli po krku. Během krátké hádky jsme zjistili, že onen muž je hostinský Nixim a v jedné z místností má zavřeného bratrance Horátia. Abychom se k němu dostali, museli jsme část hostince opravit. Naštěstí mu nevadilo, že jsme pili jeho pivo.

Oprava hostince nám šla od ruky, takže jsme se k Horátiovi dostali velmi rychle. Netrvalo dlouho a zjistili jsme, že příčinou pobláznění vesničanů bylo pivo, které jsme právě vypili. To uvařil sám pivní ďábel, a pokud se v následujících týdnech znovu nenapijeme, stane se nám totéž. Nezbývá nám nic jiného než toho ďábla najít a porazit.

Bylo jasné, že elixír příčetnosti bude důležitý, a proto jsme se s Kato, Gripem a Tiberiem vydali pro suroviny. Kato se od nás po chvíli oddělila a šla pro magickou vodu, zatímco jsme my šli pro magický česnek a brambory. Cestou jsme potkali pouze jednoho vesničana, ale i ten byl tak silný, že mě uvedl do bezvědomí. Grip mi kromě lektvaru léčení omylem nalil i elixír pravdomluvnosti.

Naštěstí jsme suroviny našli a já jsem se zpátky v hostinci pustil do vaření elixíru. Mezitím ostatní zjišťovali víc o naší situaci. Dozvěděli se, že jeden z bratranců (Nixim) zradil toho druhého (Horátia) a že Kato už se s jednou družinou pivního ďábla pokoušela porazit. Součástí té družiny byl i její snoubenec Grim. Také jsme se dozvěděli, že dokáže provést rituál, který otevře portál do dimenze, ve které sídlil pivní ďábel Ištván.

Přes Gripovo naříkání se mi povedlo elixír uvařit a Kato nás po krátkém rituálu mohla přenést do jiné dimenze.

DrD

Po projití portálem jsme začali padat potrubím, které ústilo do bazénku plného piva. Než jsme stihli vylézt, obklopili nás goblini, kteří tam zrovna přišli uklidit. Když jsme se rozkoukali, zjistili jsme, že v místnosti jsou čtyři dveře, z nichž jedny šlo otevřít pouze pomocí tří artefaktů, které jsme museli získat. Rozhodli jsme se je hledat za ostatními dveřmi. Zároveň jsme cítili, jak nám pivní opary pomalu rozežírají příčetnost. Elixíry byly skutečně potřeba, abychom si zachovali zdravou mysl.

Za prvními dveřmi se táhla dlouhá chodba, ze které jsme slyšeli hlasy. Zpozorovali jsme však druhou uličku a rozhodli se neznámé obejít. V té druhé byla propast, kterou bylo nutné přeskočit. Tiberius se o to pokusil, ale za propastí byly padací dveře, a tak spadl do hlubin. Mysleli jsme, že zemřel, ale v této dimenzi smrt nebyla konečná. Po chvíli se vrátil a sdělil nám, že ho to poslalo zpět do pivního bazénku. Bylo však vidět, že ztratil část příčetnosti.

Rozhodli jsme se proto pokračovat původní chodbou bez propasti. Brzy jsme potkali původce hlasů – naštěstí byli neškodní a vyhnuli se nám. Na konci chodby jsme dorazili do místnosti plné soch. Na jejím konci barman načepoval pivo, kterému rychle klesala pěna. Bylo nám jasné, že se k němu musíme dostat dřív, než pěna zmizí.

Cesta však nebyla jednoduchá – všude bylo rozlité pivo, po kterém bylo těžké přejít, a sochy kolem nás ožívaly. Každá z nich připomínala typického štamgasta. Do toho začal Tiberius halucinovat a všude viděl svou Claudii. Naštěstí se Grip k pivu dostal rychle a vypil ho. Tím se otevřela cesta dál a sochy zmizely. Tiberius však stále hledal svou ženu, a tak jsem mu řekl, že jsem ji viděl pokračovat do další místnosti.

V té byla obrovská hlava s výčepem, osm sudů a pódium. Po Claudii ani stopy. Tiberius mě obvinil ze lhaní, ale já se raději zaměřil na hlavu. Zjistil jsem, že je potřeba na pódiu nahlas zvolat: „Ještě jedno!“ Když to Tortly zkusil, sudy ožily, začaly hrát na nástroje a hlava naklonila ucho k pódiu, aby lépe slyšela, ale přes ten rámus nic neslyšela. Došlo nám, že sudy musíme zničit. Jenže když jsme nějaký rozbili, během chvíle se sám opravil a znovu hrál. Teprve když jsme všechny sudy zničili naráz a Tortly zvolal slova do mikrofonu, načepovalo se pivo samo. Část jsem vypil a pokračovali jsme do strmé kluzké chodby.

Sklouznout dolů bylo snadné, ale jak se dostat zpět? Šel jsem obětavě první. Po straně byla místnost s pákou, která zjevně nic nedělala. Rozhodli jsme se proto sjet až na úplný konec a prohledat okolí.

V jedné místnosti byla další páka a v druhé obří krab obklopený bublinou, s korunou na hlavě a hromadou zlata a drahokamů za sebou. Korunu jsme potřebovali k otevření dveří. Zatímco se s ním ostatní bavili, nabral jsem si potají pár tisíc zlaťáků a pár drahokamů. Nechtěl jsem se u kraba zdržovat, tak jsem z místnosti odešel. Někdo se mu mezitím pokusil sebrat korunu a zemřel. Naštěstí se po chvíli vrátil.

Bylo jasné, že musíme být opatrnější. Když jsme se vrátili, krab měl za sebou opět zlato, a tak jsem si znovu jeden drahokam přibral. Gripovi a Tortlymu se podařilo korunu ukrást. Grip dokonce kraba přelezl a utekl mu.

Jenže jsme zjistili, že se nemáme jak dostat zpátky nahoru. Po několika marných pokusech mě napadl plán:
„Co kdybychom se prostě všichni zabili? To nás dostane zpátky.“
Na moje druhy je spoleh – bez váhání mě zabili a poslali mě nahoru. Samozřejmě se mě nezeptali, jestli s tím souhlasím. Stihl jsem si jen sundat lano, aby se nepřeneslo se mnou a museli se zabít také.

Nakonec jsem se pro ně stejně vrátil. Křičeli na mě, ale přes chodbu jim nebylo rozumět. Dobrosrdečně jsem jim radil, ať se zabijí, že to funguje. Nevěřili mi a rozhodli se raději šplhat po kluzké chodbě. Poslal jsem jim aspoň dýku, aby se jim lépe lezlo. Nakonec se jim podařilo vyšplhat a chytit se mé ruky.

Pokračovali jsme dál - zpátky k pivnímu bazénku a do další chodby. Tam byl nábytek na stropě a pět obrazů, které ukazovaly nahoru. Když jsme všechny otočili dolů, nábytek spadl. I na naše hlavy. Na stropě se objevil poklop, a tak jsem dal Tortlymu lektvar létání. Ten poklop otevřel, přivázal k němu lano a mohli jsme se vyšplhat.

Za poklopem byla úzká cesta mezi proudy rozžhaveného piva. Po stranách tryskaly proudy, které nás mohly snadno shodit. Tortly díky lektvaru přeletěl, Tiberius prošel jako v transu – zřejmě viděl Claudii. Pro ostatní to bylo těžší, proto Tortly a Tiberius pokračovali napřed. V další místnosti na ně čekalo několik výčepů. Museli namíchat takovou příchuť piva, která vyvolá druhý artefakt.

Když jsem dorazil, měl Tortly spálený jazyk a Tiberius nebyl vidět – jen slyšet. Jako zkušený alchymista jsem se rozhodl zkusit další kombinaci. Bohužel jsem se proměnil v nepříčetnou příšeru a začal všechny napadat. Naštěstí mě porazili a já se vrátil do své původní podoby. Po pár dalších pokusech se Kato podařilo namíchat správnou kombinaci a získat druhý artefakt.

V cestě za posledním artefaktem jsme se museli dostat přes chodbu s valícími se sudy. Když jeden projel, propadla se podlaha ve výklencích, do kterých jsme se schovali, takže většina z nás musela začínat znovu.

Za touto pasáží nás čekala místnost jako obrácená pyramida s vrstvami chmele a vody oddělenými sklem. V tekutinách plavaly věci, které jsme raději nechtěli potkat a uprostřed pyramidy byl otvor dál.

V nejnižší vrstvě byla vidět ruka s prstenem – zřejmě pozůstatky Grima, snoubence Kato. Bylo nám ho líto, dokonce i Grip se tvářil soucitně, i když se mu nadšení schovávalo blbě. Tiberius a Grip se vydali doprostřed, ale Tiberia napadla chapadla a Gripa obklopilo houští z chmele. Já jsem do vody nalil jed a objevila se dvojice elementálů. Každý jsme sváděli svůj boj, zatímco Tiberius si „hrál“ s Grimovou rukou. Nakonec se Tiberiovi a Gripovi podařilo dostat k poklopu. Mně se podařilo střelbou rozbít pár skleněných stěn, takže se tekutiny smíchaly a monstra bojovala mezi sebou, díky tomu jsme se všichni dostali dál.

V další místnosti byly sudy, které se klepaly v různých rytmech. Mně, Tiberiovi i Tortlymu se nepodařilo dostat dál a navíc jsme ztratili příčetnost, takže jsme se museli chvíli dávat dohromady. Kato a Grip však uspěli a pokračovali.

Tam na ně čekal Sládek, jeho elfí přítel a hlavně poslední artefakt – obří sud, ze kterého teklo pivo. Oba se koupali v pivní lázni a vybízeli nás, ať se přidáme.

Tortly mě přesvědčil, že je musíme zabít, protože nám sud nechtěli dát. Začal lítý boj, během něhož Tiberius zarazil Sládkovi meč do zadnice a jeho elfí přítel mu to oplatil pěstí do řiti. Já jsem Sládkovi ustřelil hlavu a elfa jsme také přemohli. Po doteku se sud zmenšil, takže jsme ho mohli odnést.

Díky těmto třem artefaktům se nám konečně podařilo otevřít dveře. Za nimi seděl na trůně pivní ďábel. Před ním na vyvýšeném ostrůvku stálo štěně, které jsme museli vypít, abychom ďábla porazili. Jenže místnost se začala zaplavovat žhavým pivem z potrubí, jehož ovládání hlídal goblin. Museli jsme ho zabavit, aby hladina klesla. Kato se o to pokusila první, ale neuspěla; Tortly ji vystřídal.

Štěně jsme se snažili vypít s Gripem, ale ďábel vyvolával stále nové protivníky. Když už Grip nemohl, přišel mi na pomoc Tiberius, pak se ke stráži přesunul Grip a k pití se přidal Tortly. Nakonec ďáblův úsměv pohasl a přes všechny nesnáze a boj se nám podařilo štěně vypít.